Různých motorkářských organizací, spolků a klubů jsou na světě i u nás stovky a tisíce. Řada z nich je komerčních (za členství se platí), některé sdružují příznivce a majitele jen nějaké určité značky nebo typu motocyklu. Jiné jsou otevřené všem zájemcům, jiné si své členy vybírají a členství je možné až po prokázání značné trpělivosti a loajality. Mnoho klubů vzniká “na internetu” a jejich “členové” se vzájemně vůbec neznají a internet používají jen pro komunikaci ale žádné společné akce nepořádají. Naopak jiné kluby neznají prakticky jinou formu komunikace než osobní rozhovor a internet považují za cosi “méněcenného” a nepraktického. Podrobnější informace o internetových diskuzích, které zejména náš klub využívá, najdete na další stránce. Nyní se chceme zaměřit na základní informace o tom, s jakými kluby se můžete setkat a jaká je vůbec situace u nás i v cizině.

Snad všichni příznivci čehokoliv, mají zájem se sdružovat, vyměňovat si informace a společně řešit problémy, plánovat společné akce a společně se bavit. Tak specifická oblast jako jsou motocykly není pochopitelně vyjímkou a různé motocyklové kluby, sdružení a spolky vznikají prakticky od té samé doby, kdy došlo k rozšíření motocyklů na nějakém území. Obvykle tyto kluby sdružovaly majitele konkrétní značky motocyklů a více či méně byly i formou reklamy daného výrobce nebo byly přímo těmito výrobci sponzorováni. Tato tradice značkových klubů existuje dodnes a na světě jsou stovky různých klubů, které sdružují majitele určitých typů a značek motocyklů. Některé z nich jsou natolik “skalní”, že jich majitelé uznávají jen motocykly vyrobené v určitém období, některé jsou zcela nezávislé, jiné podporované výrobci, část z nich se zabývá motocykly, jejichž výrobci již neexistují a řada z nich naprosto ignoruje jakékoliv jiné značky nebo značky přinejmenším “konkurenční”, i když se nejedná o komerční aktivity.

S řadou těchto klubů se můžete setkat i u nás - kromě řady jiných je potřeba zmínit kupříkladu nejstarší existující klub sdružující majitele Harley Davidson (Harley Davidson Club Praha), který existuje od roku 1928, značkový BMW klub nebo klub majitelů motocyklů Moto Guzzi apod.

Řada těchto klubů pořádá akce pro své členy, některé z těchto akcí jsou otevřené pro všechny zájemce, některé jsou výhradně pro majitele konkrétní značky nebo typu motocyklů a nebo účastníky s jinými typy motocyklů oddělují a neumožňují jim parkovat na stejných místech apod. V posledních letech je patrný poměrně výrazný ústup od striktního omezování akcí na konkrétní značky, protože tím se tyto kluby izolovaly a jejich členové nebyli vítaní na jiných akcích apod. Nicméně určitá opatrnost a informovanost je vždy na místě, protože ne vždy je účastník na “nesprávném” typu motocyklu vítaným hostem a to jak ze strany pořadatelů akce, tak ze strany ostatních účastníků, kteří si na své “jedině pravé značce” zakládají. Pravdou je, že tato segregace je patrná zejména u nás a zahraniční akce (s vyjímkou skutečně tradičních akcí s omezenou účastní přímo na pozvánkách) bývají naprosto odlišné a organizátorům i účastníkům je srdečně jedno, na čem kdo jezdí a z vlastní zkušenosti můžeme potvrdit, že obavy, které pramení z našich domácích akcí jsou cizincům doslova pro smích a nechápou je. Vždy je dobré se informovat na zkušenosti ostatních členů klubu s tou či kterou akcí, zejména při plánované návštěvě určitých srazů v USA, ale i v Evropě. A protože víme, na kterých akcích je kdo vítaný, předem o tom informujeme naše členy a také naše účast na těchto akcích bývá docela slušná. Víme kde jsme vítaní a kde ne a podle toho se řídíme.

MC kluby jsou jedny z nejstarších klubů jako takových. V zemi jejich vzniku a největšího rozvoje, tedy v USA, existuje obrovské množství různých MC klubů, které mají mezi sebou navzájem různé vztahy (od relativně přátelských až po vyloženě nepřátelské) ale obecně platí, že MC kluby (v USA označované také jako 1% kluby), jsou diametrálně odlišné od všech ostatních morkářských organizací, řídí se svými pravidly, mají své vlastní tradice, zvyky a žijí prostě svým vlastním životem. Do těchto klubů bývají přijímáni pouze muži a to po velmi složitém výběru a často dlouhé zkušební době a ve své podstatě je MC klub schopný svým členům nabídnout víceméně “druhý domov”. Na druhou stranu klub očekává 100% oddanost svých členů i čekatelů a zejména v USA je řada MC klubů podobná spíše gangům. Členové těchto klubů jsou za pro své “barvy” schopní udělat cokoliv a vědí, že se celý jejich klub za ně kdykoliv postaví a podpoří je, a? jsou nebo nejsou v právu. Největší americké kluby mají své organizace po celém světě a spousty dalších klubů sympatizují s některými z těchto čtyř největších. Jak bylo řečeno, tyto kluby mají své tradice, řády a pravidla, kterými se řídí a obhajují je za každou cenu. Za každou je myšleno doslova a to zejména v USA, kde není vyjímkou že zabití jednoho člena určitého 1% klubu trestá klub zabitím 4 členů jiného klubu apod. Je to drsný svět ale nelze říct, že by Evropa byla příliš odlišná. Zejména řada menších klubů se snaží napodobovat tradice a zvyklosti MC klubů, chování a oblékání jejich členů a to se pochopitelně skutečným MC klubům nelíbí. Největší odlišností od jiných klubů bývá (mimo jiného) to, že:

MC kluby jsou svět sám pro sebe a v každém případě je nutné vzít v úvahu skutečnost, že existují již déle než 70 let, řídí se teritoriálními pravidly a jejich zvyklosti a pravidla jsou tvrdá a jejich členem se může stát jen málokdo. Nemá smysl si nalhávat, že všichni jejich členové mají stejné názory, řada z nich má představu, že jakékoliv jiné kluby, zejména ty otevřené všem, jsou vlastně jejich “konkurence” a nemají je v oblibě, řada dalších vůbec neví nic o existenci desítek a stovek jiných klubů a všechny jejich členy považují když ne přímo za “nepřátele”, tak rozhodně ne za někoho, kdo jim stojí za pohled. V každém případě se zejména v cizině vyplácí být obezřetný, nebrat jejich varování a doporučení na lehkou váhu a zapomenout na existenci jakékoliv férovosti, logiky nebo smysluplnosti chování v daném okamžiku. Pokud vám deset ozbrojených členů amerického gangu říká, že máte sundat bundu s vašimi nášivkami, tak se vyplatí je poslechnout bez ohledu na to, že si myslíte, že neděláte nic špatného, když se “v jejich teritoriu” jen tak procházíte nebo projíždíte. Tím nechceme říct, že by zejména členové tuzemských MC klubů nebyli lidé, kteří nemají rádi jiné motorkáře a motorky ale vždy je dobré vědět, že ne všichni musí nutně všechny ostatní tolerovat. Náš klub je v každém připadě nestranný snažíme se vést naše členy k tomu, aby členy ostatních klubů a zejména MC klubů respektovali. Málokdo ví, že jsme součástí jednoho z největších “riding” klubů na světě a že nejsme “konkurencí”, nepořádáme komerční akce, nemáme své klubovny a nesnažíme se o vytvoření teritorií. Respekt se v tomto směru skutečně vyplácí.

Menších klubů, zejména regionálních, jsou opět desítky, stovky a celosvětově asi tisíce. Typické pro ně jsou napodobování chování, oblékání, zvyklostí typických pro skutečné MC kluby a pořádání akcí, které se snaží MC akce napodobovat. Nemá smysl přesně definovat, jak takové kluby poznáte ale obvykle stačí podívat se na jejich členy nebo na webovské stránky, pokud vůbec existují. Pokud si jejich členové říkají “bratři”, provozují nějaký bar nebo jinou formu klubovny, pořádají sraz a jejich členové nosí více či méně zdařilou napodobeninu “barev” našitou obvykle na rozdrbané džínové cestě mezi desítkami dalších nášivek (často doplněných křiži a jinými “typickými” symboly namalovanými fixou, je nade vší pochybnost, že máte co do činění s klubem této kategorie. Složení strojů obvykle umožňuje skutečně cesty v délce maximálně desítek kilometrů, zahraniční cestování je vyjímkou a účast na různých srazech berou téměř za povinnost. Pochopitelně i tyto kluby mají své místo a nic proti nim, ovšem rozhodně je potřeba vědět, že dnes málokterý z těchto klubů skutečně riskuje vážné problémy a používá skutečné “barvy” a jen naprostí šílenci by si našili na záda nápis MC nebo teritoriální nášivky (rockery) do kruhu, pokud by nebyli skutečným MC klubem. Odlišná situace je v zahraničí - kupříkladu v Německu nebo i v sousedním Slovensku, kde si za zádech skutečně kdokoliv vozí téměř cokoliv. V zásadě bývají mezi těmito motorkáři lidé, kteří mají zájem o určitý životní styl, často nemají jinou alternativu nebo peníze na cestování a mnohdy je baví víc “klubová zábava” a srazové aktivity, které nahrazují vesnické zábavy se stejným principem - někam vyjet, ožrat se, eventuálně udělat nějaký brajgl (ukázat že jsou to tvrďáci), vyspat se z kocoviny a nějak dojet domů. Zajímavé je, že tyto principy jsou docela dobře vidět i v zahraničí, bez ohledu na to, jestli členové těchto miniklubů jezdí na staré Jawě 350 upravené na “čopra” nebo na drahé japonské motorce. Najdete je obvykle i v horkém letním dnu u piva, potící se v koženém oblečení s nezbytnými “stylovými” ozdobami, které “k motorkám patří” a nakonec - pokud se zrovna nestanete cílem jejich provokace, je všechno v pořádku.

Mezi sportovní kluby je potřeba zařadit všechny kluby, včetně cestovatelských, které se zabývají “soutěžením” členů navzájem nebo v rámci nějakých týmů či zemí apod. Existují cestovatelské sportovní kluby, které hodnotí účast na společných akcích podle počtu účastníků, pochopitelně existují vyloženě sportovní kluby, které soutěží v různých motocyklových sportech - počínaje enduro týmy a konče například závody amatérských dragsterů, které jsou populární ve spoustě měst v USA a závodí se téměř každý týden. Všechny tyto kluby spojuje nějaká sportovní aktivita a myslíme, že by v tomto výčtu neměly chybět.

Skutečně touringových klubů existuje na světě mnohem méně, než kupříkladu značkových klubů. Mototuristika je v poslední době tak trochu na ústupu i když počty prodaných nových strojů neustále stoupají. Lidé nemají tolik času na cestování, nechtějí obětovat pohodlí za volnost. Svou roli hraje i ekonomika a určitá individualita motorkářů-cestovatelů, kteří nemají potřebu se kdekoliv sdružovat. Pochopitelně do tého kategorie musíme zařadit i vyloženě komerční organizace, které organizují moto-turistické akce v rozsahu několika dnů až týdnů a kupříkladu svým “členům”, kteří za to řádně zaplatí, nabídnou uspořádání například přejezdu USA, Mexika, Nového Zélandu nebo např. pro motorkáře z USA pořádají několika týdenní přejezdy Alpských přechodů apod. Členové těchto organizací mají určité výhody, slevy a na omezených akcích přednostní možnost účasti ale vše je komerční a tedy pořádané za účelem vytvoření zisku. Na druhou stranu - účastníci těchto akcí se nemusí o nic starat, organizátoři pro ně zařídí naprosto vše - počínaje motorkami a jejich technickou připraveností a konče ubytováním a zábavou. Podobné akce se pochopitelně dají uspořádat i v rámci nekomerčních klubů a také touha po společném cestování vedla k prvotnímu vzniku “riding & touring” klubů jako je SCRC.

S rozvojem internetu padá jedno z hlavních omezení rozšiřování klubových aktivit v rámci regionů, zemí nebo i kontinentů. Domluva principů, společných akcí nebo jakýchkoliv dalších záležitostí se díky internetu stává okamžitou a dostupnou záležitostí. Internetové konference, chaty (pokecy) a e-mail vedou ke zrychlení a zlevnění komunikace a z principu usnadňují domluvu mezi členy apod. Mnoho lidí si ale myslí, že internetové diskuzní servery, chaty a konference jsou stejné jako kluby, které tyto prostředky používají pro komunikaci, čili že mezi tím není rozdíl. To je ovšem omyl, protože stejně tak bychom mohli říct, že ty kluby, které namísto internetu mezi sebou komunikují pomocí pošty nebo pomocí klubového věstníku nebo časopisu, jsou “časopisové” kluby apod. To je blbost. Nezáleží na tom, jaký komunikační prostředek bude klub používat. Docela možná, že vesnický klub, který tvoří deset motorkářů, nebude pro komunikaci potřebovat vůbec nic a prostě se domluví večer v hospodě nebo na návsi nebo na hřišti apod. Naopak mezinárodní klub, který má tisíce členů, musí nutně řešit takové věci, jako je informace pro členy, novinky, pozvánky na akce apod. Tradičními metodami byla pochopitelně písemná komunikace, tištěné pozvánky, vydávání klubového tištěného věstníku, zpravodaje nebo časopisu a pravidelné schůze, prezidentské meetingy apod. Internet do značné míry usnadnil domluvu a zkrátil komunikační prostoje, takže uspořádání například celorepublikové akce, dnes nedá příliš mnoho práce a času i bez osobní domluvy organizátorů. Ovšem nesmí se zaměňovat tyto komunikační prostředky s existencí klubu jako takového. Klub tvoří lidé, kteří se znají a v případě motorkářů, spolu jezdí. Pokud si pouze o motorkách povídají “někde na internetu” a často se vzájemně neznají, není to klub i když se tak může tvářit podle toho, že se účastníci těchto diskuzí “znají z internetu”. Internet pochopitelně změnil spoustu věcí a tak dnes najdete na netu desítky a stovky “klubů”, včetně “značkových”, které nějakým spůsobem sdružují majitele určitých motocyklů nebo obecně motorkáře, někdy i pořádají nějaké společné akce ale není to podstatná část jejich existence. Často to bývá kombinováno s komerčními záležitostmi, propagací nějakého média, proužkovou reklamou, inzercí apod. Rozdíl mezi “skutečnými” kluby a “internetovými” je velmi nejasný, a zejména v případě amerických “klubů” není vůbec někdy jasné, jestli jde jen o “pokec” nebo skutečný klub. Dobrým vodítkem je existence stránek s fotkami společných akcí. Pokud taková stránka není, nebo je nahrazena stránkami s fotkami jednotlivých členů nebo často jen jejich motorek, je téměř jasné, že jde o některou formu “virtuálního” klubu.

Už víte, že SCRC je mezinárodní touringový klub, který pro komunikaci sice používá především internetové prostředky ale je založený na společných akcích, které jsou vždy orientované na cestování a ježdění na motocyklech. Členové se navzájem znají (pokud je to možné takto řict, když máme celosvětově více než 30 tisíc členů) a v každém případě není týden, kdy by nebylo možné zúčastnit se nějaké klubové akce a to u nás i v zahraničí. Pokud by měl někdo zájem, čas a prostředky, může se zúčastnit třeba všech pořádaných akcí, o kterých se dozví právě z našich internetových konferencí, kterými nahrazujeme klubové zpravodaje a časopisy. Pokud vám někdo bude tvrdit, že nejsme “klub”, protože “používáme internet”, tak mu asi nemá smysl jeho teorii vyvracet, protože jsou stále lidé, kteří nemají vůbec představu o tom, co všechno na internetu existuje a jaké má možnosti. Nicméně se jim můžete pokusit vysvětlit, že tím, že se oni domlouvají pomocí telefonu a čtou klubový zpravodaj, také nemůžete říct, že oni jsou “telefonní klub” nebo “časopisový klub”. Pro SCRC je internet forma komunikace pro snadné a rychlé pořádání akcí. Ale internet není cíl našich aktivit ale jen prostředek k jejich uspořádání a překlenutí vzdáleností. O členy, kteří si chtějí “jen povídat” o motorkách na internetu, nemáme celkem zájem. Chceme jezdit a vidět se osobně, najít si skupinky lidí, které baví stejné zájmy a bavit se společně. Internet je pro nás jen prostředek k dosažení tohoto cíle s nižšími náklady a rychleji.

Náš klub pro komunikaci používá internetové prostředky - nabísto dopisů používáme e-maily a SMSky, namísto tištěného věstníku a schůzí máme diskuze a konference a namísto tištěného časopisu máme webovské stránky.

Protože spousta nových členů nemá s internetem příliš velké zkušenosti, chceme touto formou trochu pomoci s orientací v záplavě termínů a odkazů.

Naším základním komunikačním prostředkem je takzvaná “konference” neboli “fórum”. Obecně jde o internetové aplikace, které umožňují uživatelům, kteří se do konference nějak zaregistrují (obvykle je registrace nutná), publikovat krátké příspěvky, které mohou ostatní číst a odpovídat na ně. Jednoduchá forma těchto “diskuzí” bývá dnes často například pod zpravodajstvím na různých internetových denících apod, kde každý čtenář může publikovat svůj názor a jiní na něj mohou odpovídat. V principu existují dva typy těchto diskuzí - první typ vychází ze staré formy tzv. BBS, což znamená Bulletin Board System. Je to pozůstatek prvních modemových forem digitální komunikace, které byly později nahrazeny vylepšenou metodou, kterou používala například společnost Compuserve a teprve v posledních letech došlo k rozvoji těchto prostředků do tak složitých a komplexních nástrojů, které umožňují skutečné zázraky. Konference bývají postavené na principu, kde správce konference vytvoří určité předem definované “místnosti” nebo “složky”, ve kterých pak jednotliví účastníci sami zakládají nové diskuze a jiní do těchto diskuzí odpovídají. To je také největší rozdíl mezi “konferencí” a chatem, neboli “pokecem”, kde existuje často jen jedna taková místnost a všichni účastníci píší páté přes deváté a ty nejstarší zprávy se automaticky odmazávají. Pochopitelně že chat nebo pokec je proti konferenci nepřehledný a najít v takovém zmatku nějakou starší zprávu, je velmi obtížné. Ještě je důležité říct, že existují také čistě e-mailové konference, kde neexistuje grafická podoba zpráv ale všichni přihlášení účastníci dostávají e-mailem zprávy ostatních účastníků v konferenci, do které jsou přihlášení.

Náš klub využívá tedy grafické konference. Není jedna ale je jich mnoho. Prakticky každý zahraniční chapter (pobočka) má vlastní konferenci, kromě toho existuje několik “státních” a národních a mezinárodních. A kromě nich existují i konference záložní... Je toho opravdu hodně. Takže které budete ze začátku potřebovat?

Naše hlavní konference je umístěná na serveru Delphi (čti delfy) americké firmy Prospero. Konferencí “na delphi” jsou tisíce a naše je jedna z nich. Delphi je velmi sofistikovaný systém a používá ho i řada dalších chapterů a národních konferencí SCRC, ovšem je to komerční server, obtěžuje uživatele reklamou (nutné zlo), pokud uživatelé konference nemají zaplacený určitý poplatek, který reklamu odstraní. Na druhou stranu, za provoz konference se nic neplatí a není nijak omezený rozsah diskuzí ani jejich počet. A to je výhoda.

V principu každý náš člen, tím je myšleno člen, který se přihlásí do SCRC v ČR, dostane již předem “vytvořenou” registraci v diskuzním systému Delphi. A to se někdy plete. Registrace “do klubu” nemá nic společného s registrací do diskuzí a naopak. Pouze tím našim uživatelům šetříme čas a nervy, protože jim vytvoříme uživatelský účet v diskuzním systému, který používáme pro komunikaci. Tato registrace ale nesmí být zaměňována s registrací do klubu SCRC jako takového!

Registraci “do Delphi” provádí náš klubový administrátor automaticky, jakmile dostane potvrzení o tom, že přihlášený zájemce o členství v SCRC existuje a potvrdí zaslání registračních údajů do klubu. Během registrace vyplní v systému Delphi potřebné údaje a vygeneruje přístupové jméno (uživatelské jméno) a heslo a oboje zašle novému členovi mailem. Protože tyto údaje jsou již tedy v systému Delphi zadané naším administrátorem a pokud dostanete jméno (obvykle 134prezdivka) a heslo mailem, nesmíte podruhé vyplňovat registraci do diskuzního systému Delphi. Jenže ten systém neví o tom, že jste již přihlášení, protože si “pamatuje” uživatele podle toho, ze kterého počítače se přihlašovali a tak když se přihlašujete z nějakého počítače poprvé, nepřihlásí vás ale rovnou vás pustí do konference ale jako hosta (guest), který nemůže psát a číst jen něco. Musíte systému nejdříve “říct”, že již máte účet, přihlásit se do systému (tím není myšleno zaregistrovat se ale jen přihlásit že jste to vy, anglicky se tomu říká login, česky slangově nalogovat) a to se dělá tak, že nahoře v diskuzi kliknete na položku Login. Podívejte se na obrázek, uvidíte to zvýrazněné.